Špilberk ve švédském obležení
Jednou z nejvýznamnějších historických událostí Brna je obléhání švédskými vojsky během třicetileté války. Třicetiletá válka, která začala povstáním českých stavů proti Habsburkům, přerostla v první celoevropský a zároveň poslední náboženský konflikt. Jeho dozvuky se odehrávaly i v amerických koloniích. K Brnu se švédská vojska přiblížila několikrát. Důležitý je však rok 1645, kdy se vydala obléhat Vídeň (do té doby již dobyla Olomouc a střední Čechy). Nicméně u Vídně se jim úplně nedařilo, navíc Švédové nechtěli mít nedobyté Brno v zádech, a tak se vydali k moravskému městu, o kterém se domnívali, že jeho dobytí nebude žádná velká práce. Torstenson chtěl Brno dobýt i proto, aby si otevřel zásobovací cesty ke zbytku posádek a k „logistickému centru“ v Olomouci. Brno se Špilberkem se však dokázalo bránit celých 112 dní, nepodlehlo a zůstalo nedobyté. Švédové měli velkou přesilu, téměř 30 000 vojáků proti necelým 1 500 brněnským obráncům. V tomto velkém konfliktu proti sobě stáli velitelé Lennart Torstenson na straně Švédska a generál Louis Raduit de Souches na straně Brna. Během obléhání zahynulo 250 obránců Brna a 8 000 švédských vojáků, z toho však jen část padlo v boji. Velká část zemřela na nemoci, někteří utonuli v zatopených zákopech nebo se udusili při jejich zhroucení.
Jako odměnu za ubránění Brna, a tím pádem i Vídně, udělil císař Ferdinand III. Brnu tzv. švédské privilegium, jehož součástí byl i polepšený městský znak. Privilegium zajišťovalo Brnu značné výhody (získalo 30 tisíc zlatých, na 5 let bylo osvobozeno od splácení dluhů a bylo zbaveno ubytovacích povinností).
Jean Louis Raduit de Souches se narodil 16. srpna 1608 ve francouzském městě La Rochelle. Ve dvaceti letech se stal členem protestantského švédského vojska. Byl velmi statečný a úspěšný, což mu zajistilo vojenské povýšení. Kvůli neshodám s nadřízenými se však rozhodl švédské vojsko královny Kristiny opustit. V roce 1642 vstoupil do služeb Ferdinanda III., tehdejšího císaře habsburské monarchie. Opět prokázal své kvality a v březnu roku 1645 byl pověřen velením nad obranou Brna.
Lennart Torstenson byl švédským vojákem, vrchním velitelem švédské armády. Sloužil jako královské páže Gustava II. Adolfa. Byl především výborným velitelem dělostřelectva a v bitvách dokázal svou artilerii vždy velmi účinně nasadit. Rok strávil jako válečný vězeň v Ingolstadtu. Právě toto vězení zhoršilo jeho zdraví – kromě dny trpěl chronickým zánětem ledvin a trápilo jej také revma (kvůli revmatu nedokázal sedět na koni).
